MODUL B: Finanční aspekty

Základní znalosti a kompetence

Potřebná doba na nastudování modulu: 3 hodiny

ÚVOD

Tento modul je v jednotlivých kapitolách zaměřen na znalosti a kompetence potřebné pro ekonomické a finanční řízení zemědělských podniků.

Hlavní témata, která jsou řešena a která jsou využitelná v zemědělském sektoru jsou:

  • finanční plánování,
  • účetní závěrka,
  • sestavování rozpočtu a výkaznictví,
  • přechod od finančního k podnikatelskému plánu.
UČEBNÍ CÍLE

Hlavní cíle tohoto modulu jsou:

  • porozumět klíčovým nástrojům potřebným pro ekonomické a finanční řízení zemědělských podniků,
  • znát a spravovat dokumenty potřebné pro účetní závěrku,
  • získat odpovídající kompetence pro postupy sestavování rozpočtu a výkaznictví,
  • získat dovednosti, které vám pomohou při plánování rozvoje farmy od finančního k podnikatelskému plánu.
ÚVODNÍ TEST
1. PROČ POUŽÍVAT FINANCE V ZEMĚDĚLSTVÍ

Zemědělství není jen o zemědělské činnosti, ale zahrnuje také finanční plánování. Finanční plán by měl být vždy součástí podnikání, protože stejně jako zemědělec potřebuje plánovat práce na poli, měl by také organizovat a mít pod kontrolou cashflow, finanční náklady, všechno, co souvisí s pracovními činnostmi a všechny výrobní faktory nezbytné k dosažení příjmů a hypoteticky i čistého zisku.

Finanční plán je integrovaným nástrojem, který je nezbytný k hlubšímu proniknutí do fungování farmy. Zemědělci musí s finančním plánem úzce spolupracovat, aby měli pod kontrolou výdaje, provozní náklady, finanční náklady, cashflow a prognózu prodeje. Zemědělci se musí s finančním plánem seznámit, aby mohli přijímat strategická rozhodnutí do budoucna, která zahrnují rozpočtové aktivity a vykazování činnosti nezbytné pro „nastavení cesty“ v průběhu celého roku.

Finanční plán je ucelený obraz vašich současných financí, finančních cílů a všech strategií, které jste si k dosažení těchto cílů stanovili. Dobré finanční plánování by mělo zahrnovat podrobnosti o vašich peněžních tocích, úsporách, dluzích, investicích, pojištění a dalších prvcích vašeho finančního života. Kromě toho je důležité také proto, že vám umožní maximálně využít váš majetek a pomůže vám zajistit splnění vašich budoucích cílů.

Finanční plánování není jen pro bohaté: vytvoření plánu finanční budoucnosti je pro každého cestou, kterou je třeba se řídit v průběhu celého roku, aby byly dodrženy zásady efektivnosti a účelnosti.

  1. Začněte stanovením finančních cílů.
  2. Sledujte své peníze a přesměrujte je na své cíle.
  3. Získejte příspěvek zaměstnavatele.
  4. Zajistěte, aby se mimořádné události nestaly katastrofami.
  5. Pusťte se do řešení dluhů s vysokým úrokem.
  6. Investujte, abyste si vytvořili úspory.

Dobrý finanční plán se řídí vašimi finančními cíli. Vytvořte si inspirativní finanční cíle a začněte s nimi, protože vás budou inspirovat k dokončení dalších kroků a poskytnou vám vodítko při práci na jejich uskutečnění.

2. FINANČNÍ PLÁN

Pro management jde o velmi cenný nástroj, protože umožňuje přijímat strategická rozhodnutí s větší přesností a vychází z reálných informací. Použitelné metodiky se tradičně dělí na dvě velké skupiny: kvantitativní a kvalitativní techniky prognózy prodeje. V prvním případě je přístup k předpovědím matematický, založený na vzorcích a statistických údajích. Druhý typ přístupu zahrnuje všechny metody, které se používají v případě, že není k dispozici dostatek historických údajů. Při tomto způsobu je člověk nucen předpovídat výsledky, přičemž vychází ze subjektivnějších prvků, jako jsou například zkušenosti skupiny odborných prodejců, ankety nebo průzkumy trhu prováděné na zákaznících.

Klíčové aktivity
  1. Plánování prodeje: zemědělci mohou lépe organizovat svou činnost a předvídat a zvládat případná období nízké aktivity.
  2. Prevence poptávky po produktu: znalost budoucího potenciálního objemu prodeje snižuje riziko, že zůstanete s prázdným skladem a následně dojde ke zpoždění dodávek.
  3. Organizace a finanční plánování: Prognóza prodeje pomáhá předpovědět, jaký bude objem obratu a následný zisk společnosti.
  4. Plánování aktivit společnosti: Pokud znáte výši budoucích tržeb, je snazší mít přesnou představu o finančních potřebách společnosti.
  5. Neustálé zlepšování: analýzou minulých prodejních cyklů je možné jasněji identifikovat všechny efektivní pracovní modely, úspěšné strategie a získat přehled o výkonnosti prodejních sil.
  6. Posílení marketingových aktivit: dobré předpovědi prodeje umožňují organizovat specifické propagační akce nebo strategie pro případné období nízké sezónnosti.

Výrobní náklady jsou veškeré náklady, které musí podnik vynaložit na uskutečnění určité výroby zboží a služeb. Je zřejmé, že podnikatel má zájem na co nejnižších nákladech, protože zisk vzniká z rozdílu mezi výnosy a náklady. To však neznamená, že je vždy nutné usilovat pouze o snížení nákladů. Snížení výrobních nákladů za účelem maximalizace zisku někdy není možné, protože některé náklady vznikají z důvodu dodržování právních předpisů a z etických/sociálních důvodů.

Fixní náklady se s měnícím se množstvím produkce nemění. Fixní náklady jsou náklady na mzdy a platy, nájemné za prostory, ve kterých se podniká, úroky z hypoték. Neliší se omezenou dobou trvání a mají podobu „stupnice“.

Bez ohledu na vyrobené množství se fixní náklady nemění, takže je lze výrazně snížit pouze maximalizací výroby; přímka fixních nákladů zůstává dokonale lineární a nepodléhá odchylkám.

S rostoucím vyráběným množstvím mají fixní náklady tendenci se mírně zvyšovat, mají malý dopad na výrobu, protože změna je prokázána zvýšením maximální výroby; řádek fixních nákladů se tedy mírně zvyšuje.

V konkrétních případech nabývá trend fixních nákladů podoby “stupnice”, kdy je zvýšení produktivity spojeno se zvýšením fixních nákladů, které mají tendenci k čistému nárůstu (např. pořízení nového skladu za účelem zvýšení výroby).

Variabilní náklady jsou náklady, které se mění s měnícím se množstvím produkce; variabilními náklady jsou náklady na suroviny, elektřinu a paliva. Jsou rovny nule, když výroba neexistuje, a rostou s tím, jak se zvyšuje vyráběné množství, nejprve pomalu, pak rychleji.

Progresivní náklady jsou takové variabilní náklady, jejichž celková výše roste více než proporcionálně s ohledem na vyrobené množství. Příklad: náklady na údržbu nebo osobní náklady při použití přesčasů.

Při degresivních variabilních nákladech se vyrobené množství zvyšuje méně než proporcionálně. Příklad: nákupní náklady na suroviny, které po překročení určitých prahových hodnot využívají množstevní slevy.

Celkové náklady vynaložené společností jsou dány součtem fixních a variabilních nákladů.

Pro sestavení křivky celkových nákladů je třeba ke křivce variabilních nákladů přičíst křivku fixních nákladů.

Křivka celkových nákladů nevychází z počátku os, ale z určitého bodu (v grafu vlevo nazvaného X), který představuje celkové náklady vynaložené i v případě, že se výroba rovná nule (v tomto případě náklady na fixní aktiva zůstávají zachovány, i když se výrobní proces zastaví).

Fixní náklady se s měnícím se množstvím produkce nemění, ale to platí jen v určitých mezích.

Pokud poptávka po zboží roste a podnik musí zvýšit svou výrobní kapacitu, fixní náklady se zvýší.

Proto bychom také mohli říci, že fixní náklady jsou v krátkodobém období fixní, zatímco v dlouhodobém období jsou všechny náklady variabilní.

Pod pojmem “krátkodobé” rozumíme období, ve kterém podnik nemění velikost svých závodů.

Cash flow udává kladné nebo záporné změny v likviditě zemědělského podniku, ke kterým dochází za určité časové období, zpravidla za rok. Nazývá se také primární tok po zdanění. V praxi se získává jako rozdíl mezi součtem peněžních příjmů a peněžních výdajů a představuje množství peněžních prostředků, které podnik v daném období vlastní.

Cash flow je měřítkem schopnosti společnosti samofinancovat se, aniž by se musela zadlužit. V praxi je analýza peněžních toků jedním z hlavních nástrojů kontroly finančního řízení podniku, jehož cílem je optimalizovat řízení pokladny omezením finančních nákladů. Pokud je zemědělec schopen odhadnout peněžní toky k určitému datu s dobrou aproximací, bude schopen včas sjednat případné zajištění nutné k pokrytí deficitu likvidity. To však také znamená, že lze zajistit výnosnější využití běžné likvidity a zároveň zaručit finanční solventnost podniku i v případě nepředvídaných událostí. Peněžní aktivity úzce souvisejí s operacemi řízení rizik.

Jak lépe řídit peněžní toky vaší společnosti

Vedení podniku musí usilovat o dosažení kladného cash flow. Se správnou likviditou je totiž podnik schopen bez problémů platit daně, dodavatelům a dalším věřitelům i zaměstnancům a realizovat další investice na podporu růstu podniku. Zde je několik bodů, na které je třeba se vždy zaměřit:

  1. Zavedení účinných strategií řízení rizik: Identifikace a kontrola obchodních rizik (řízení rizik) umožňuje předcházet možným scénářům nelikvidity.
  2. Lepší správa rozšíření plateb: Je dobré sledovat všechna poskytnutá prodloužení splatnosti a plánovat je tak, aby byl tok inkasa v čase konstantní.
  3. Pravidelně aktualizovat rozpočtové prognózy: Rozpočet je dokument, který uvádí prognózu vlastního kapitálu a ekonomicko-finanční situace na konci období. Jeho spolehlivost se s postupem času a blížícím se stanoveným termínem zvyšuje, protože prognózy v něm obsažené, jsou nahrazovány konečnými údaji.
  4. Pečlivě vypočítejte odpisy strojů, zařízení a zásob: Dobře vypočítané odpisy vám umožní vyhnout se masivním odpisům v konečné fázi jejich životnosti, které by mohly penalizovat peněžní tok.
  5. Vybavte se technologiemi pro řízení peněžních toků v předstihu: Na trhu existuje velmi dobrý software, který umožňuje snížit riziko likvidity nebo mu předejít (např. platformy a služby nabízející možnosti projekce peněžních toků a jejich předpokládaného řízení).

Především podnikatelé jsou zpočátku vystaveni této otázce: Jak mám vypočítat cenu svého výrobku nebo služby? Jaká je přiměřená cena? Výpočet prodejní ceny by rozhodně neměl být svěřen instinktu, ale naopak vycházet z přesného výpočtu, v němž se na základě určitých faktorů určí ideální cena pro vaši nabídku. V ideálním případě byste měli mít kalkulaci ceny hotovou ještě před dokončením vývoje produktu nebo před nabídkou služby.

Doporučujeme kalkulovat prodejní cenu již během sestavování podnikatelského plánu.

Nezkušení podnikatelé se při kalkulaci cen často dopouštějí stejných chyb. Často se například stává, že stanoví příliš nízkou cenu, a tím ohrozí celou společnost. Jakmile je prodejní cena jednou stanovena, je obtížné ji znovu měnit: zákazníci obvykle reagují na zvyšování cen rozzlobeně, zejména pokud nedochází k žádným inovacím nebo vylepšením nabídky. Níže uvádíme několik častých chyb, kterých je třeba se vyvarovat:

  • Nezahrnutí všech nákladů;
  • Nesprávné odhady poptávky;
  • Vytváření příliš vysokých nákladů;
  • Opomenutí vlastní odměny.

You can find more information related to «Price» from a financial perspective in the «Business Plan» Module .

Analýza rentability zahrnuje výpočet a zkoumání míry bezpečnosti subjektu na základě generovaných zisků a souvisejících nákladů. Jinými slovy, analýza ukazuje, kolik tržeb je třeba k pokrytí nákladů na podnikání. Analýza různých úrovní cen ve vztahu k různým úrovním poptávky určuje, jaká úroveň tržeb je nutná k pokrytí celkových fixních nákladů podniku. Analýza poptávky by prodejci poskytla významný přehled o prodejních možnostech.

Analýza rentability je užitečná při určování úrovně výroby nebo cílového požadovaného prodejního mixu. Studie je určena pouze pro potřeby managementu společnosti, protože metriku a výpočty nepoužívají externí subjekty, jako jsou investoři, regulační orgány nebo finanční instituce. Tento typ analýzy zahrnuje výpočet zlomové hodnoty. Zlomová hodnota se vypočítá vydělením celkových fixních nákladů na výrobu cenou za jednotlivou jednotku sníženou o variabilní náklady na výrobu. Fixní náklady jsou náklady, které zůstávají stejné bez ohledu na počet prodaných jednotek.

3. ÚČETNÍ ZÁVĚRKA

Účetní závěrka je písemný záznam, který zachycuje obchodní činnost a finanční výsledky společnosti. Finanční výkazy jsou často kontrolovány státními orgány, účetními, firmami atd., aby byla zajištěna jejich správnost pro daňové, finanční nebo investiční účely. Mezi finanční výkazy účetní závěrky patří například:

Rozvaha je významnou součástí účetní závěrky, která vypovídá o aktivech, pasivech a vlastním kapitálu společnosti k určitému časovému okamžiku, obvykle ke konci roku, a poskytuje základ pro výpočet míry návratnosti a hodnocení její kapitálové struktury. Rozvaha poskytuje přehled o tom, co společnost vlastní a dluží, a také o částce investované akcionáři.

Jednoduchá účetní rozvaha
Aktiva celkem

Oběžná aktiva
+
Dlouhodobý majetek

Aktiva jsou vyvážena finančními závazky společnosti spolu s investicemi do vlastního kapitálu a nerozděleným ziskem.

Je důležité si uvědomit, že rozvaha je obrazem finanční situace společnosti v jednom časovém okamžiku.

Pasiva celkem

Krátkodobé závazky
+
Dlouhodobé závazky

Pasiva a vlastní kapitál jsou dva zdroje, které tato aktiva podporují. Vlastní kapitál, (označovaný stejně i v případě veřejně obchodovaných společností), je peněžní částka původně investovaná do společnosti plus případný nerozdělený zisk a představuje zdroj financování podniku.

Dlouhodobý majetek Celkový vlastní kapitál

Základní kapitál
+
Nerozdělený zisk

Vlastní kapitál je počáteční peněžní vklad investovaný do podniku. Pokud se podnik na konci účetního období rozhodne reinvestovat čistý zisk do podniku (po zdanění), převede se tento nerozdělený zisk z výkazu zisku a ztráty do rozvahy a na účet vlastního kapitálu akcionářů. Tento účet představuje celkové čisté jmění společnosti. Aby byla rozvaha vyrovnaná, musí se celková aktiva na jedné straně rovnat celkovým závazkům plus vlastnímu kapitálu na straně druhé.

Hotovost, jež je nejlikvidnější ze všech aktiv, se objevuje na prvním řádku rozvahy. V tomto řádku jsou také shrnuty peněžní ekvivalenty (např. ceniny, směnky, šeky, krátkodobé cenné papíry, ad.), které zahrnují aktiva s krátkodobou splatností do tří měsíců nebo aktiva, která může společnost v krátké době zlikvidovat. Společnosti obvykle zveřejňují, jaké ekvivalenty hotovosti zahrnují v poznámkách pod čarou k rozvaze.

Pohledávky jsou závazkem odběratele uhradit dodavateli určitý dluh. Z pohledu dodavatele se jedná o faktury vystavené. Mohou jimi však být i dotace, odpočty daní, ad. S tím, jak společnosti vymáhají pohledávky, se tento účet snižuje a o stejnou částku se zvyšuje hotovost.

Zásoby zahrnují částky za suroviny, nedokončenou výrobu a hotové výrobky. Společnost používá tento účet při vykazování prodeje zboží, zpravidla v položce Náklady na prodané zboží ve výkazu zisku a ztráty.

Tento účet zahrnuje amortizovanou částku všech dluhopisů, které společnost vydala.

Tato část obsahuje celkovou částku dlouhodobého dluhu (s výjimkou krátkodobé části, pokud je tento účet veden v rámci krátkodobých závazků). Je odvozena z rozpisu dluhu, který uvádí všechny nesplacené dluhy společnosti, nákladové úroky a splátky jistiny za každé období.

Jedná se o hodnotu prostředků, které akcionáři do společnosti investovali. Při prvním založení společnosti akcionáři obvykle vkládají hotovost.

Jedná se o celkovou částku čistého příjmu, kterou se společnost rozhodne si ponechat. Každé účetní období může společnost ze svého čistého zisku vyplácet dividendy. Jakákoli zbývající (nebo převyšující) částka se přičte (odečte) od nerozděleného zisku minulých let.

Výkaz zisků a ztrát je další částí účetní závěrky, která shrnuje výnosy, náklady a výdaje vzniklé během roku; zahrnuje odpisy, zaplacené úroky a výpočet daně. Tyto záznamy poskytují informace o schopnosti či neschopnosti společnosti vytvářet zisk zvýšením výnosů, snížením nákladů nebo obojím.

Výkaz zisků a ztrát má obecnou formu, jak je vidět na příkladu níže. Začíná zápisem výnosů, známým jako horní řádek, a odečte náklady na podnikání, včetně nákladů na prodané zboží, provozních nákladů, daňových nákladů a úrokových nákladů. Rozdíl je čistý zisk, označovaný také jako zisk nebo výnosy. Důležité je porovnávat výkazy zisků a ztrát z různých účetních období, protože změny výnosů, provozních nákladů, výdajů na výzkum a vývoj a čistého zisku v průběhu času mají větší vypovídací hodnotu než samotná čísla.

A. HODNOTA PRODUKCE

1. Tržby z prodeje a služeb
2. Změna stavu zásob nedokončené výroby, polotovarů a hotových výrobků
3. Nedokončená výroba na zakázku
4. Zvýšení dlouhodobého majetku pro interní práce
5. Ostatní příjmy

B. VÝROBNÍ NÁKLADY

6. Suroviny a spotřební materiál
7. Náklady na služby
8. Používání majetku třetích stran
9. Náklady na zaměstnance
10. Odpisy a opravné položky
11. Změna stavu zásob
12. Změna stavu zásob nedokončené výroby, polotovarů, hotových výrobků a zboží
13. Ostatní zásoby
14. Různé poplatky za správu

HRUBÝ PROVOZNÍ ZISK NEBO EBITDA
C. FINANČNÍ PŘÍJMY A VÝDAJE

15. Výnosy z kapitálových investic
16. Ostatní finanční příjmy
17. Úroky a ostatní finanční náklady

EBIT

D. FINANČNÍ KOREKCE

18. Přecenění, valorizace
19. Odpisy

ZISK PŘED ZDANĚNÍM

20. Daňové odvody
21. Čistý zisk (ztráta)

Jedná se o strukturu, která je mezinárodně uznávána interními předpisy v oblasti účetní závěrky.

IAS (Mezinárodní účetní standardy) IFRS (Mezinárodní standardy účetního výkaznictví)

Aby mohl být analyzován, musí být výkaz zisku a ztráty reklasifikován podle konkrétních produkcí a skupin. Což následně poskytne možnost analyzovat finanční výkazy podle jednotlivých ukazatelů a porovnávat hospodaření v různých účetních obdobích, aby bylo možné zkoumat “zdravotní stav” společnosti. Taková analýza je užitečná zejména pro vlastníka, aby pochopil, co se děje, co je špatně a jak zasáhnout, ale také pro potenciální investory a bankovní systém při poskytování úvěrů z různých důvodů.

Analýza účetní závěrky znamená podrobnější čtení účetních a mimoúčetních údajů různého druhu a jejich využití k formulaci hodnocení a úsudků o hospodaření podniku.

Analýza je užitečná pro zjištění “zdravotního stavu” společnosti a jejího postavení vzhledem ke 3 bilancím:

  • Ekonomické: schopnost podniku produkovat po dostatečně dlouhou dobu výnosy, které jsou schopny zaplatit všechny výrobní faktory;
  • Majetkové: rovnováha mezi aktivy a pasivy;
  • Finanční: schopnost podniku včas reagovat na přijaté závazky.

Analýza účetní závěrky je činnost prováděná s využitím především kvantitativních technik zpracování dat. Na základě finančních výkazů se provádějí průzkumy, jejichž cílem je získat informace o managementu a o celé společnosti. Prostřednictvím srovnávací analýzy rozvahy různých dostupných prvků je možné formulovat “úsudek” o stavu společnosti. Cílem analýzy je transformovat rozvahové údaje a údaje o výsledovce do podoby použitelných informací pro dodavatele, zákazníky, bankovní systém, potenciální investory atd. Je také základním nástrojem pro podnikatele, aby mohl prozkoumat situaci své společnosti pomocí jasných nástrojů, které mohou poskytnout důležité strategické indicie.

Analýza účetní závěrky se prostřednictvím indexové techniky provádí vypracováním specifických vztahů, které jsou stanoveny mezi jednotlivými veličinami zastoupenými v celém výkazu.

Nejlepších výsledků z hlediska interpretace a hodnocení se proto dosahuje analýzou řady finančních výkazů a studiem časového vývoje nejvýznamnějších ukazatelů, aby bylo možné pochopit, jakým směrem se podnik ubírá.

ROI, ROE, ROS, ROD, LEVERAGE, EBITDA, EBIT a další, jsou ukazatele, které se používají ke kontrole finančního stavu podniku; většina z nich je důležitým ukazatelem pro bankovní systém, který jej analyzuje, aby umožnil poskytnutí dotace, úvěru atd. Zemědělci jsou proto vyzýváni, aby je měli pod kontrolou a ujistili se, že jejich úroveň může pomoci farmě získat dobrou pověst a být atraktivní pro vnější zainteresované strany.

je poměr mezi čistým ziskem (za určité časové období) a investičními náklady (vyplývajícími z investice určitých zdrojů v určitém časovém okamžiku).

To, co se považuje za “dobrou” návratnost investice (ROI), závisí na faktorech, jako je tolerance investora k riziku a doba potřebná k tomu, aby investice přinesla výnos. Investoři, kteří mají větší obavy z rizik, budou pravděpodobně akceptovat nižší návratnost investic výměnou za nižší míru podstupovaného rizika. Stejně tak investice, jejichž návratnost trvá déle, budou zpravidla vyžadovat vyšší ROI, aby byly pro investory atraktivní.

je měřítkem finanční výkonnosti, které se vypočítá vydělením čistého zisku vlastním kapitálem. Protože vlastní kapitál se rovná aktivům společnosti sníženým o její dluh, ROE se považuje za výnosnost čistých aktiv.

Udržitelná a dlouhodobě rostoucí rentabilita vlastního kapitálu může znamenat, že společnost dobře vytváří hodnotu pro akcionáře, protože umí moudře reinvestovat své zisky, aby zvýšila produktivitu a budoucí zisk. Naopak klesající ROE může znamenat, že vedení společnosti činí špatná rozhodnutí o reinvestování kapitálu do neproduktivních aktiv.

Rentabilita tržeb je ukazatel, který se používá k hodnocení provozní efektivity společnosti. Tento ukazatel poskytuje přehled o tom, kolik zisku připadá na jednu korunu tržeb. Rostoucí rentabilita tržeb naznačuje, že společnost roste efektivněji, zatímco klesající rentabilita tržeb může signalizovat blížící se finanční problémy.

ROS se používá k porovnání výpočtů současného období s výpočty z předchozích období. To umožňuje společnosti provádět analýzy trendů a porovnávat interní výkonnost v čase. Je také užitečné porovnat procento ROS jedné společnosti s procentem ROS konkurenční společnosti bez ohledu na její velikost.

Návratnost dluhu (ROD) lze vyjádřit jako kvantifikaci či vyčíslení výkonnosti nebo čistého zisku společnosti ve vztahu k výši dluhu, který společnost emitovala.

Návratnost dluhu se vztahuje k výši zisku, která připadá na každou korunu dluhu společnosti. ROD je spíše dovedností finančního modelování než běžně používaným faktorem finančního výkaznictví. Kromě toho společnosti, které mají značný objem dluhu souvisejícího s kapitálem a/nebo aktivy jsou během poklesu zisků náchylnější k hospodářským poklesům a úvěrová opatření mohou být zpřísněna.

Termín finanční pákový efekt neboli míra zadlužení je ukazatel používaný k měření zadluženosti společnosti.

Firmy využívají dluhy (např. využití cizího kapitálu, jako jsou banky nebo jiní věřitelé) jako zdroj financování, a to jak pro jejich náklady, které jsou obecně nižší než cena rizikového kapitálu (zejména dlouhodobého dluhu), tak pro daňové zvýhodnění, které přináší. Čím vyšší je míra zadlužení, tím více bude podnik a jeho hospodářská činnost považována za rizikovou.

EBITDA, nazývaná také jako hrubá provozní marže (GOM), je ukazatel ziskovosti, který zvýrazňuje příjmy společnosti založené pouze na jejím provozním hospodaření, tedy bez zohlednění úroků (finanční hospodaření), daní (fiskální hospodaření), odpisů majetku a amortizace.

Tento ukazatel je vhodný pro porovnání výsledků různých společností působících ve stejném odvětví. Jelikož EBITDA představuje rychlý odhad hodnoty peněžních toků, které společnost vytváří, používá se (často spolu s dalšími metodami) k odhadu hodnoty stejných společností v odvětví, ve kterém působí.

Pro finanční analytiky je EBITDA důležitějším údajem než zisk, protože umožňuje jasně zjistit, zda je společnost schopna generovat ziskovost prostřednictvím provozního řízení, a vylučuje tak manipulace správců společnosti (odpisy a rezervy, ale také finanční řízení), které ne vždy poskytují správný pohled na výkonnost společnosti.

EBIT vyjadřuje příjem, který je společnost schopna vygenerovat před návratností kapitálu, včetně cizího (dluhového) i vlastního kapitálu (ekvity).

Při formulaci poměrových ukazatelů účetní závěrky se používá k získání návratnosti investic (EBIT/čistý investovaný kapitál). EBIT je často spojován s čistou provozní marží (ČPM), ale pojmově se s ní neshoduje. Kromě složek provozních výnosů zahrnuje EBIT ve skutečnosti i náklady a výnosy plynoucí z vedlejších činností a také finanční výnosy plynoucí z finančního řízení.

ÚČETNÍ ROZVAHA
VÝKAZ ZISKŮ A ZTRÁT

Aby bylo možné získat konkrétní analýzu, o kterou se lze opřít při přijímání strategických rozhodnutí, je nutné překlasifikovat účetní závěrku podle určitých standardů zkoumáním nejméně tří, nejlépe pěti po sobě jdoucích let. Poté je možné zhodnotit chování různých ekonomických a finančních ukazatelů.

Obvykle, když mluvíme o indexech pro měření výkonnosti, bereme v úvahu pouze finanční aspekty. Existuje však i druhá “strana téže mince” daná indexem nefinančních ukazatelů výkonnosti, které s financemi úzce nesouvisejí a které budou mít dopad na další aspekty činnosti podniku, jako jsou zákazníci, interní procesy, učení a růst.

Nejjednodušší způsob, jak definovat nefinanční ukazatele výkonnosti, je vysvětlit, co jimi není. Nefinanční ukazatele nejsou vyjádřeny v peněžních hodnotách, ale zaměřují se na jiné aspekty podnikání a často se jedná o hlavní ukazatele. Tyto typy ukazatelů mohou být kvantitativní nebo kvalitativní; mnoho organizací považuje za největší přispěvatele nefinanční výkonnosti “měkké dovednosti” zaměstnanců, které lze měřit různými způsoby.

Klíčové ukazatele výkonnosti („Key performance indicators”, KPI) jsou důležitou součástí informací potřebných k určení a vysvětlení toho, jak organizace postupuje při plnění svých obchodních a marketingových cílů.

Klíčový ukazatel výkonnosti je kvantifikovatelné měřítko, které společnost používá k určení, do jaké míry jsou dosahovány její provozní a strategické cíle.

To znamená, že různé společnosti mají různé klíčové ukazatele výkonnosti v závislosti na svých příslušných kritériích nebo prioritách a zároveň se tyto ukazatele obvykle řídí odvětvovými standardy.

Tyto ukazatele jsou důležité při řešení marketingových nástrojů pro management: bez těchto ukazatelů a vodítek, která podnikům poskytují, je téměř nemožné, aby plně využily svůj potenciál.

Nefinanční klíčové ukazatele výkonnosti jsou důležité především ze dvou hlavních důvodů:

  1. pomáhají vysvětlit a poskytnout kontext finančním klíčovým ukazatelům výkonnosti. Finanční ukazatele jsou obvykle zpožděné ukazatele, které se poměrně snadno shromažďují a analyzují, protože jsou zpětně orientované. Zpožděné ukazatele informují o tom, co se již stalo, například o dosažených tržbách nebo splněných zakázkách za určité časové období. Nefinanční měřítka výkonnosti mohou vyplnit mezery a poskytnout odpovědi na peněžní výkyvy. Například pokud se marketingové úsilí za čtvrtletí minulo účinkem, můžete očekávat, že v dalším čtvrtletí budete čelit poklesu prodeje;
  2. nefinanční klíčové ukazatele výkonnosti lze snáze propojit s určitými aspekty vaší celkové strategie. Většina organizací nemá své poslání založené na financích (např. pokud je vaším posláním poskytovat nejlepší služby zákazníkům v oboru, čísla o tržbách nejsou dobrým způsobem, jak jej sledovat, zatímco výsledky spokojenosti zákazníků ano).
  • Kvantifikovatelnost: Klíčové ukazatele výkonnosti mohou být prezentovány číselné podobě.
  • Praktičnost: Klíčové ukazatele se dobře integrují do stávajících obchodních procesů.
  • Směřování: Klíčové ukazatele pomáhají určit, zda se společnost zlepšuje.
  • Provozuschopnost: Klíčové ukazatele výkonnosti lze vztáhnout k praktickému kontextu, aby bylo možné měřit efektivní změnu.

Proč by měly společnosti sledovat nefinanční ukazatele výkonnosti?

Není pochyb o tom, že sledování finančních klíčových ukazatelů výkonnosti je pro některé organizace zásadní a má nejvyšší prioritu, ale to neznamená, že byste měli při řízení výkonnosti přehlížet jiné klíčové ukazatele výkonnosti. Společnosti potřebují sledovat nefinanční ukazatele výkonnosti, protože:

  • Pomáhají zachytit silné a slabé stránky. Pokud vynikáte v zákaznickém servisu, ale máte dlouhé čekací doby, než se zákazník dostane k zástupci společnosti, projeví se to v nefinančních KPI, například v průzkumu zpětné vazby. Tato opatření mohou odhalit vaše klíčové kompetence a upozornit na další oblasti, o kterých jste si nevěděli, že je třeba je vylepšit.
  • Ovlivňují výkonnost podniku. Nadměrná nebo nedostatečná výkonnost se nakonec projeví ve výsledcích hospodaření a pomocí nefinančních výkonnostních opatření ji můžete vysledovat až ke zdroji. Pokud například prudce vzrostl rozpočet na nábor zaměstnanců, můžete zjistit, že se tak děje kvůli vysoké míře fluktuace zaměstnanců a přemrštěným nákladům (v podobě času a zdrojů) na nábor.
  • Poskytněte zaměstnancům lepší zpětnou vazbu o tom, jak plnit strategické cíle. Pokud jsou nefinanční klíčové ukazatele výkonnosti správně sestaveny, jsou konkrétní, měřitelné a navazují na celkovou strategii organizace. Členové týmu přesně vidí, co musí udělat, aby dosáhli svých cílů, a také chápou, proč musí každý měsíc vypracovat stejnou zprávu nebo jak jejich míra docházky vede k produktivitě. Mezi každodenními úkoly a strategickým směřováním existuje jasná souvislost.
  • Umí se lépe přizpůsobit vnějším faktorům. Každá firma čelí vnějším rizikům, která nemůže ovlivnit a která mohou negativně ovlivnit příjmy a výdaje. Hospodářský pokles, konflikty a neočekávané události jsou nevyhnutelné a nepředvídatelné.
Nefinanční KPI – ZÁKAZNÍK
  • Konverzní poměr: Procento interakcí, které vedou k prodeji. Vzorec: (interakce s dokončenými transakcemi) / (celkový počet prodejních interakcí) = (míra konverze).
  • Míra udržitelnosti: Podíl spotřebitelů, kteří zůstávají zákazníky po celé sledované období. Vzorec: (Počet zákazníků ztracených v daném období) / (Počet zákazníků na začátku období) = (Míra udržitelnosti zákazníků).
  • Objem kontaktů podle komunikačních kanálů: Počet požadavků na podporu prostřednictvím telefonu a e-mailu. To umožňuje organizaci nejen porovnat, kterému způsobu zákazníci dávají přednost, ale také sledovat počet požadavků na podporu v jednotlivých měsících.
  • Index spokojenosti zákazníků: Měřítko úspěšnosti společnosti při uspokojování potřeb zákazníků.
  • Míra spokojenosti zákazníků: Pravděpodobnost, že zákazníci doporučí značku ostatním. Skóre od 1 do 10, které kvalifikuje promotéry (obvykle 9-10) a odpůrce (pod 6). Vzorec: (počet podporovatelů) – (počet odpůrců) = (čisté skóre podporovatelů).
Nefinanční KPI – INTERNÍ PROCES
  • Interakce zákaznické podpory: Počet nových problémů, počet vyřešených problémů a doba řešení.
  • Procento vad výrobku: V tomto případě získáte procentuální podíl vadných výrobků v určitém časovém období. Vzorec: (počet vadných kusů za dané období) / (celkový počet vyrobených kusů za dané období) = (procento vad výrobku).
  • Míra včasnosti dodání: Procento případů, kdy byly produkty dodány včas podle plánu. Vzorec: (počet včas dodaných jednotek v daném období) / (celkový počet dodaných jednotek v daném období) = (míra včasnosti dodání).
  • Měření efektivity: Efektivitu lze v každém odvětví měřit jinak, takže se tento společný klíčový ukazatel výkonnosti bude lišit. Například ve zpracovatelském průmyslu lze efektivitu měřit analýzou toho, kolik jednotek se vyrobí za hodinu, a procentem provozuschopnosti závodu.
  • Procento zpožděných projektů: Počet projektů, které se zpozdily nebo jsou pozadu s harmonogramem. Tento údaj lze získat z přehledu stavu projektu. Vzorec: (počet opožděných projektů v daném období) / (celkový počet projektů v daném období) = (procento opožděných projektů).
Nefinanční KPI – VZDĚLÁVÁNÍ A RŮST
  • Poměr konkurenceschopnosti platů (SCR): Konkurenceschopnost možností odměňování. Vzorec: (Průměrný plat ve společnosti) / (Průměrný plat nabízený konkurencí nebo průměrný plat nabízený v odvětví) = SCR.
  • Míra produktivity zaměstnanců: Efektivita pracovní síly měřená v čase. Vzorec: (Celkové příjmy společnosti) / (Celkový počet zaměstnanců) = (Míra produktivity zaměstnanců).
  • Míra fluktuace u nejvýkonnějších pracovníků: Úspěšnost úsilí o udržení nejvýkonnějších pracovníků a plány na jejich nahrazení. Vzorec: (Počet vysoce výkonných pracovníků, kteří odešli v uplynulém roce) / (Celkový počet identifikovaných vysoce výkonných pracovníků) = (Míra fluktuace vysoce výkonných pracovníků).
  • Průměrná doba do náboru: Efektivita náborového procesu měřená dobou náboru, pohovoru a přijetí.
  • Interní míra povýšení: Úspěšné udržení a růst špičkových pracovníků. (Počet povýšených osob) / (celkový počet zaměstnanců) = (interní míra povýšení).

Dobrá finanční výkonnost znamená ziskovost pro zemědělské podniky a také pro zemědělce; dobré ukazatele znamenají dobrý stav, což pozitivně působí na bankovní systém, investory, zákazníky a všechny zúčastněné strany, které mají zájem na provozu zemědělských podniků.

Zemědělci musí k financím přistupovat novým a inovativním způsobem, protože budoucnost přináší nové nástroje a možnosti. Dobré řízení financí bude klíčové pro získání všech šancí, které trh s financemi nabízí. Komplexní nástroje jsou již k dispozici na různých úrovních a mnoho dalších bude k dispozici v blízké budoucnosti v souvislosti s novou SZP a dalšími zemědělskými politikami na národní i evropské úrovni. Aby bylo možné čelit nadcházejícím výzvám a využívat příležitosti, je třeba brát v úvahu finance a provoz společně.

4. SESTAVOVÁNÍ ROZPOČTU A VÝKAZNICTVÍ

Rozpočet je třeba považovat za nezbytný nástroj pro řízení podniku na začátku roku, aby bylo možné naplánovat činnosti a zapsat očekávané hodnoty. Zatímco účetní závěrka má za cíl zkontrolovat finanční a ekonomickou situaci na konci roku, rozpočet stanovuje cíle a strategie, které je třeba použít k jejich dosažení.

Rozpočet je jedním ze základních nástrojů plánování a kontroly hospodářské činnosti

Shrnuje odhadovaný výkaz zisků a ztrát; jde do provozních podrobností podniku a je tvořen řadou konečných odvětvových podpůrných rozpočtů.

Znázorňuje a podrobně popisuje finanční toky vyplývající z provedených ekonomických prognóz a investic a peněžních prostředků.

  1. Investiční plán: výchozí bod rozpočtu. Je výchozím bodem. Poskytuje možnost obměny fixního kapitálu pro rozvahu, odpisů pro ekonomický rozpočet a požadavků na zdroje pro finanční rozpočet.
  2. Hospodářský plán: výnosy, náklady, marže, zisk. Ekonomický rozpočet se dělí na rozpočet divizí, funkční (nebo provozní) rozpočty a případně na rozpočty projektů/zakázek (které spojují produktovou řadu s třídou zákazníků: matice výrobek/trh).
  3. Plán aktiv: dlouhodobý majetek, oběžná aktiva, stálý kapitál, krátkodobé závazky atd. Skládá se z tabulky zdrojů a jejich využití (samofinancování z hospodaření s příjmy, zvýšení krátkodobého a dlouhodobého dluhu, odprodeje dlouhodobého a provozního kapitálu); využití: požadavky na dlouhodobý majetek, zvýšení úvěrů a zásob, splátky dluhu, splátky vlastního kapitálu a hotovostní nebo pokladní rozpočet.
  4. Finanční plán: zdroje-využití nebo potřeby-krytí, rozdělené na krátkodobé a dlouhodobé. Rozvaha na konci rozpočtového roku, která se získá přičtením peněžních toků finančního rozpočtu k hodnotám původní rozvahy.

Je zřejmé, že příprava rozpočtu je komplexní činností a jeho struktura závisí na velikosti podniku. Malé farmy mohou snadněji sestavit rozpočet podle výše uvedené struktury. Tento strategický krok je nezbytný pro plánování hospodaření farmy a zaručení konečného cíle: každoročního nárůstu čistého zisku.

V průběhu roku je nutné provádět činnosti související s podáváním zpráv, aby bylo možné kontrolovat skutečný stav a sledovat, zda je třeba provést nějaké úpravy pro zachování nebo realizaci chodu operací podle předpokladů na začátku roku. Osoba odpovědná za vykazování činnosti se podívá na odhady rozpočtu a kontrolou výkazů zjistí, zda jsou tyto údaje v souladu s plánovanými finančními cíli. Níže uvádíme jednoduchý grafický přehled toho, co výkaznictví obnáší. Celkově vykazování činnosti (reporting) pomáhá upravit rozhodnutí přijatá na začátku roku a slouží k lepšímu fungování s nižšími náklady, organizaci a respektování životního prostředí s cílem maximalizovat zisk.

5. OD FINANČNÍHO K PODNIKATELSKÉMU PLÁNU

Podnikatelský plán je písemný dokument, který podrobně popisuje, jak podnik, obvykle začínající firma, definuje své cíle a jak hodlá svých cílů dosáhnout. Podnikatelský plán stanoví písemný plán činnosti podniku z marketingového, finančního a provozního hlediska. Podnikatelské plány jsou důležitými dokumenty, které se používají k získání investic ještě předtím, než se podnik prokazatelně osvědčí. Ačkoli jsou užitečné zejména pro nové podniky, podnikatelský plán by měl mít každý podnik. V ideálním případě se plán pravidelně přezkoumává a aktualizuje, aby se zjistilo, zda byly cíle splněny nebo zda se změnily a rozvinuly. Někdy se nový podnikatelský plán vytváří pro zavedený podnik, který se rozhodl vydat novým směrem.

Nový podnikatelský plán lze připravit pro všechny nové projekty, které chce zemědělec založit. Zohledňuje podnikatelský záměr, všechny související náklady nutné k zahájení projektu, související zdroje financování potřebné k pokrytí nákladů a ziskovost celé investice se souvisejícím načasováním ekonomické a finanční návratnosti.

ZÁVĚRY
  1. Tento modul je zaměřen na základní znalosti a kompetence potřebné k řízení finančních aspektů podniku, zejména v souvislosti s finančním plánováním zemědělských podniků.
  2. Cílem úvodního testu je přiblížit účastníkům školení perspektivu řízení a finančních úkolů prostřednictvím základních znalostí v komibinaci se schopností stanovení a řešení problémů.
  3. Počínaje základními finančními principy tento modul seznamuje zájemce s pojmy, koncepty a klíčovými činnostmi, které jim otevírají cestu k řízení finančního a podnikatelského plánu.
  4. Druhy nákladů a výdajů jsou identifikovány a stručně popsány, aby zájemce mohl nastavit finanční prognózy, rozpočtování a kontrolní činnosti, které může následně otestovat na realitě své farmy.
  5. Modul se dále věnuje porozumění peněžním tokům a dalším pojmům souvisejícím s dovednostmi potřebnými pro stanovení cen v rámci strategie farmy, kompetence týkající se výpočtu návratnosti investic, rozvahy včetně výkazu zisků a ztrát až po běžnější finanční a nefinanční ukazatele výkonnosti. Neopomíná ani příklady rozpočtového výkaznictví a souvislosti s finančním a podnikatelským plánem.
  6. Závěrečný test má za cíl připomenout účastníkům školení získané znalosti a využít je k sebehodnocení.
ZÁVĚREČNÝ TEST
REFERENCE/ODKAZY